Poznatky matky kapitola první
Je až podivuhodné, když se matka rozhlédne kolem sebe v obývacím pokoji. S postupem času, jak dítě roste, skleničky na víno se stěhují do vyšších polic, kvůli bezpečnosti. Sklenice na víno nahradíte knihami - na měsíc. Po měsíci dítě nejen ví, že knihy jdou vytáhnout, otevřít a prohlížet ale také to, že jdou naskládat na sebe a dosáhnout tam, kde normálně nemá přístup.
Knihy nahradíte plyšákama. No ano, ta vaše útulná nádherná obývací stěna se pomalu mění na dětské skladiště, stejně jako zbytek obýváku a to tak, že si to ani neuvědomujete. Ze zásady, když dítě dělá hodně hluku a najednou ztichne, zaručeně vám zrovna zašlapává sušenky do vysokochlupého koberce, vylévá čaj na podlahu nebo se polévá bublifukem a ochutnává jaká je to dobrota. V kuchyni vše změní své místo. Ne snad proto, že by jste měli chuť změnit umístění, ale proto, že po tisícé už nemáte sílu uložit si poklice, hrnce a jiné věci tam, kam patří. A ano, bohužel musím konstatovat, že termoska opravdu nemá křídla. Z patra sice letěla schodištěm dolů rychle, zato pěkně hlučně a tvrdě.
Pokud máte pocit, že vaše dítě miluje chleba se sýrem a šunkou, věřte mi, i přestože už týden nechce nic jiného, další den ráno, když připravíte snídani dřív, bude dítě onu pochoutku minulých dnů odmítat, jakoby jste mu předkládala na talíři to, co už jednou někdo požil. Taky není moc dobré mít doma mluvící Pufíkovu holčičku (byť je docela inteligentní) natož mluvící Minnie, která se nezmůže na víc, než jen "chceš si semnou hrát?" "ne sakra nechci, nechci, nechci!!!" Ale dítě chce, a chce aby mluvila Pufíkova kamarádka své říkanky, hrál interaktivní pult a do toho Minnie řvala to svoje "jedna, dva, tři, hihi, hihi"... Vrcholem bude dítě uprostřed obýváku, mlátící se do hlavy klavírem a vydávající kočičí "aaau"...
A mezitím, co tady píšu, čaj mám nalitý na koberci, houpacím křesle a něco letělo dolů ze schodiště.. a dítě za mnou drze příjde "maminko, nemám tutání..." YES! Emotikona grin
